Změna směru

01.09.2020

Čas od času nám přichází do života tzv. změna výhybky našeho směrování. Jsme v situaci, kdy si už myslíme, že známe svou cestu. Žijeme v pocitu, že již přesně víme, kam směřujeme, s jasně poskládanými životními prioritami, a pak najednou "bum, prásk!" a všechno je jinak.

Ať už tragickou, dramatickou, ale především nečekanou formou, je náš život přeskládán!

Proč se tak stalo? Co mi to ukazuje? Udělal/a jsem něco špatně?

"Klást si otázky, je statečnost." 
"Hledat na ně odpovědi, je odvaha."

Jestliže však cítíme, že se tato změna odehrála bez našeho zavinění, přičinění, je jasné, že zasáhl osud, boží prozřetelnost, něco vyššího. 

Do života přišla "změna směru" a jedinou moudrou reakcí je posbírat v sobě veškerou sílu, trpělivost, naději, tuto změnu přijmout a s vlnami osudu nebojovat.

V klasickém vnímání světa by člověk - hrdý bojovník - tuto situaci chtěl změnit, obrátit, bojoval by, vysvětloval, snažil se výhybku nasměrovat opět tam, kam původně mířil.
Ano, naše chtění je někdy všemocné a dokáže divy, ale pokud jsme po poctivé práci na sobě
a během kladení otázek i odpovědí, viníka nenalezli v sobě ani v nikom jiném, je třeba vztek, vzdor a ostatní negativní pocity přetransformovat do přijetí situace a ve vnitřní klid.

Kam nás to vede?
Není snad tato situace, jenž nás zaskočí, překvapí a otočí nám život o 180 stupňů, pro nás skutečnou příležitostí?
Obdobím možnosti dostat se do pokory a do trvalého pocitu, že nejsme pány toho všeho kolem nás? Není to snad příležitost prožít se do stavu moudřejší bytosti, i když skrze bolest
a zklamání (viz. můj článek na téma o Moudrosti)?
Nevede snad právě tato cesta k sebe posílení, převzetí plné zodpovědnosti za svůj život a k uvědomění si toho, že jsem tu já a vesmír, který mi nabízí naskočit na vlnu spolupráce s ním?

Protože pak si o to více v sobě pěstujeme vnitřní sílu, vyrovnanost, moudrost a stabilitu - nejcennější hodnoty, které si potom už nadále neseme do následujících fází našeho života.