Změna směru

Čas od času nám přichází do života tzv. změna výhybky našeho směrování. Jsme v situaci, kdy si už myslíme, že známe svou cestu. Žijeme v pocitu, že již přesně víme, kam směřujeme, s jasně poskládanými životními prioritami, a pak najednou "bum, prásk!" a všechno je jinak.

Ať už tragickou, dramatickou, ale především nečekanou formou, je náš život přeskládán!

Proč se tak stalo? Co mi to ukazuje? Udělal/a jsem něco špatně?

Jestliže však cítíme, že se tato změna odehrála bez našeho zavinění, přičinění, je jasné, že zasáhl osud, boží prozřetelnost, něco vyššího. 

Do života přišla "změna směru" a jedinou moudrou reakcí je posbírat v sobě veškerou sílu, trpělivost, naději, tuto změnu přijmout a s vlnami osudu nebojovat.

V klasickém vnímání světa by člověk - hrdý bojovník - tuto situaci chtěl změnit, obrátit, bojoval by, vysvětloval, snažil se výhybku nasměrovat opět tam, kam původně mířil.
Ano, naše chtění je někdy všemocné a dokáže divy, ale pokud jsme po poctivé práci na sobě
a během kladení otázek i odpovědí, viníka nenalezli v sobě ani v nikom jiném, je třeba vztek, vzdor a ostatní negativní pocity přetransformovat do přijetí situace a ve vnitřní klid.

Kam nás to vede?
Není snad tato situace, jenž nás zaskočí, překvapí a otočí nám život o 180 stupňů, pro nás skutečnou příležitostí?
Obdobím možnosti dostat se do pokory a do trvalého pocitu, že nejsme pány toho všeho kolem nás? Není to snad příležitost prožít se do stavu moudřejší bytosti, i když skrze bolest
a zklamání (viz. můj článek na téma o Moudrosti)?
Nevede snad právě tato cesta k sebe posílení, převzetí plné zodpovědnosti za svůj život a k uvědomění si toho, že jsem tu já a vesmír, který mi nabízí naskočit na vlnu spolupráce s ním?

Protože pak si o to více v sobě pěstujeme vnitřní sílu, vyrovnanost, moudrost a stabilitu - nejcennější hodnoty, které si potom už nadále neseme do následujících fází našeho života.