Být umírněný znamená nereagovat urychleně dle aktuálních
emocí, ale vyčkat si na rozmluvu své duše.
Boží esence - naše duše, kterou všichni máme uvnitř sebe, reaguje na situace, které prožíváme,
a když se upozadíme (usměrníme laskavou
formou naši vůli), teprve potom se může projevit naše skutečné já.
Tedy to, na co lidé hledají odpovědi v otázkách "kdo jsem?", "co tu
pohledávám?", "jaký je smysl mého života?"
Někdy se při tomto aktu-umírnění naší vůle-můžeme sami divit, kdo že to vlastně jsme.
Uvědomujeme si totiž velice dobře, že by naše reakce
na danou situaci byla naprosto diametrálně odlišná od té reakce naší vůle. Nepochybujte
v tu chvíli, neboť to je skutečně hlas vaší duše.
Žádné masky, přehrávání, role, to jsme my.
Daná esence může reagovat a vést nás. Tou esencí jsou
veškeré naše prožitky, zkušenosti
a moudrosti, které jsme za celou svou existenci od pradávna nasbírali.
Nechme se tedy vést naši neskonalou moudrostí a zkušeností,
nepodléhejme krátkodobým vjemům, unáhleným emocím, které mnohdy pramení
z naší nezralosti, neschopnosti se umírnit,
a to často z toho důvodu,
že nás ovládají naše dosud nezpracované záležitosti, které tímto způsobem
volají o svou pozornost, se jimi zabývat.
Učme se, zažívejme a poznávejme nové věci a situace, ale ne
již jako egoisti odtrženi a odděleni od toho božského, co nás vede. Nýbrž už jako
skutečně vyspělí duchovní lidé, kteří využívají vědomě již svých prožitých moudrostí a
zkušeností, aby mohli i nadále zažívat svůj plynulý duchovní rozvoj.