Umírněnost

03.11.2020

Být umírněný znamená nereagovat urychleně dle aktuálních emocí, ale vyčkat si na rozmluvu své duše.

Boží esence - naše duše, kterou všichni máme uvnitř sebe, reaguje na situace, které prožíváme, 
a když se upozadíme (usměrníme laskavou formou naši vůli), teprve potom se může projevit naše skutečné já. 
Tedy to, na co lidé hledají odpovědi v otázkách "kdo jsem?", "co tu pohledávám?", "jaký je smysl mého života?"

Někdy se při tomto aktu-umírnění naší vůle-můžeme sami divit, kdo že to vlastně jsme.
Uvědomujeme si totiž velice dobře, že by naše reakce na danou situaci byla naprosto diametrálně odlišná od té reakce naší vůle. Nepochybujte v tu chvíli, neboť to je skutečně hlas vaší duše.

 Žádné masky, přehrávání, role, to jsme my.

Daná esence může reagovat a vést nás. Tou esencí jsou veškeré naše prožitky, zkušenosti 
a moudrosti, které jsme za celou svou existenci od pradávna nasbírali.

Nechme se tedy vést naši neskonalou moudrostí a zkušeností, nepodléhejme krátkodobým vjemům, unáhleným emocím, které mnohdy pramení z naší nezralosti, neschopnosti se umírnit, 
a to často z toho důvodu, že nás ovládají naše dosud nezpracované záležitosti, které tímto způsobem volají o svou pozornost, se jimi zabývat.

Učme se, zažívejme a poznávejme nové věci a situace, ale ne již jako egoisti odtrženi a odděleni od toho božského, co nás vede. Nýbrž už jako skutečně vyspělí duchovní lidé, kteří využívají vědomě již svých prožitých moudrostí a zkušeností, aby mohli i nadále zažívat svůj plynulý duchovní rozvoj.