Potřeba izolovat se od lidí

Tato snaha většinou přichází, jestliže cítíme že to, jak žijeme, není úplně podle našich představ a víme, že pokračováním v tom, co probíhá, se dostaneme někam, kde bychom se cítili nešťastně.

Lidé se izolují například kvůli něčemu nevyřešenému, nebo chtějí nastoupit svou duchovní cestu. Ať je důvod jakýkoliv, je určitá izolace od lidí, minimálně na uspořádání si myšlenek a priorit, určitě dobrou terapií.

Mnoho lidí však vůbec nedovede být samo. Práce na sobě, o samotě totiž vyžaduje disciplínu, sebeovládání a také odvahu, protože se nám tím vynořují vzpomínky i myšlenky, které mohly být traumatizující, a tak málokdo tuto retrospekci dokáže samostatně unést.

Zda se negativními myšlenkami necháme ovládnout anebo zaujmeme postoj analýzy a rozpitváme
si situaci, proč vznikla, co nám měla přinést a jak nás posílila, už záleží čistě jen na nás.

Jedná se o intenzivní práci, protože sotva jen jednu situaci zpracujeme, začne se vynořovat věc další. Tímto způsobem na sobě pracujeme a takto se čistíme jako mravenečci. Až se může stát, že nás okolí nemusí za nějakou dobu charakterově vůbec poznat, neboť se naše chování a jednání diametrálně změní.

Touto prací na sobě se stáváme jiným člověkem, což se nemusí naším přátelům a známým vůbec líbit. Tedy zvláště těm, kteří z nás mívali prospěch a nějakým způsobem nás využívali.
Naopak ti, kteří nás mají skutečně rádi a fandí nám, naši změnu a vnitřní posilnění uvítají.

Proces je to z určitého úhlu pohledu náročný, ale nezbytný, pokud si chceme ve svém životě uklidit a uspořádat myšlenky a další směrování. 

Udělat si v sobě pořádek znamená kráčet s o dost jasnějším vědomím toho, že vím, kdo jsem a koho, nebo co potřebuji mít kolem sebe pro svůj osobní růst.

Dělat si pořádek v sobě i ve věcech kolem nás, je nezbytným obohacením pro náš duchovní
i lidský vývoj. 

Obzvláště to platí pro vánoční čas, který je k tomuto ujasnění si a "sebezvnitřnění" určený.