Situace, které nám chodí do života

Je důležité si uvědomit, že nic se nám neděje náhodou.

Všechny situace, které prožíváme, jsou nutné pro náš osobní vývoj a rozvoj.

Některé situace nám přichází do života jako odměna za to, jak jsme žili v minulosti, a to jak
v dobrém, tak i v horším slova smyslu.

Tyto situace jsou většinou projevem naakumulovaných energií našich předchozích činů
a myšlenek.

Říká se tomu karma, ale není třeba to nikterak pojmenovávat. Prostě a jednoduše, život je spravedlivý v tom nejvýše možném úhlu pohledu, i když se nám to kolikrát nezdá, protože se na to díváme jen ze svého určitého úzkého hlediska a obvykle i velice "zosobněně".

Dalšími situacemi jsou ty, které jsou již předem nasmlouvané. Můžeme je nazvat osudem, kdy je již předem dáno, že se nám stanou. Nutno podotknout, že i takovýmto předem nastaveným situacím lze předejít, vše je to o naší komunikaci s božstvím.

Jistě jste zažili ve svém životě stav, ve kterém jste cítili, že se stane něco špatného, nebo se může stát a tolik jste prosili do nebes, že nakonec se tak nestalo. To jste byli vyslyšeni a osud jste dokázali pozměnit. Když jsou vaše prosby a modlitby opravdu upřímné ze srdce a duše,
můžete hýbat a měnit osudy ku prospěchu sobě i druhým.

Ale musí to být v souladu s dobrým úmyslem, kdy nebesa vyslyší a uznají vaše prosby, neboť vycítí, že ještě nejste například skutečně připraveni na to být silní a mohla by vás daná situace zlomit natolik, že byste potom nemohli dostát svým plánům duše zde na Zemi.

Anebo se prostě a jednoduše slitují a odpustí.

Pokud neslitují a neodpustí, většinou se tak děje proto, že moc dobře vědí, že máte na to, danou situaci zvládnout. Potřebují vás posílit "pro něco" anebo "pro někoho".

Modlitba není zase tak moc o slovech, jako o skutečných upřímných pocitech a víře k Bohu,
k vesmíru.

K modlitbě se uchylují dokonce i nevěřící, když už jsou na úplném dnu a neví už z které, do které.
Z těchto lidí pak paradoxně "vznikají" ti opravdoví věřící. Protože nebesa zasáhnou a pomohou jim,
a oni to vnitřně moc dobře vědí, že to nebyla náhoda.
Tito lidé totiž prožili dno a byla jim dána záchrana skrze upřímnou modlitbu.
Odžili si, co potřebovali, a tak jim bylo odpuštěno a pomoženo.

Oproti tomu jsou lidé, kteří třeba chodí pravidelně do kostela, modlí se a mluví velice vznešeně, ale ve skutečnosti je to jen nějaký program, který si nesou ku příkladu z domova.
Ve skutečnosti mohou být plní křivd a v Boha a nebesa nevěří.

Upřímná víra se pozná podle míry strachu v nás. Můžeme mít obavy a prožívat nejistoty, ale pokud věříme ve vyšší spravedlnost, nejsou tyto strachy tak veliké a hluboké, jako u těch, kteří si myslí, že je život pouze o nich samotných.