Podle sebe soudím tebe

Podle sebe soudím tebe

Rovnou do podstaty - proč se odsuzovat nemá?

Protože skutečně nikdy neznáme celý široký kontext. I když si myslíme, že víme všechny informace, nemusí být - a ani většinou nejsou - pravda.
Lidé jsou při svém jednání ovlivňováni svými zážitky a emočními prožitky. Zvláště pak situacemi ze svého dětství, ve kterém se ještě neuměli správně bránit a vytvářet si obranné mechanismy k tomu, aby se v nich netvořily křivdy a bolesti. Nemluvě o ovlivňování našeho chování v určitých situacích a našeho současného charakteru minulými životy, to je samozřejmě informace pro toho, kdo v minulé životy věří.

Lidé konají na základě svých bolestí a zážitků. A my obvykle vidíme jen důsledek, tedy to jejich samotné jednání, ale o příčině už příliš nepřemýšlíme anebo si ji pouze domníváme. Ale kdo jsme, abychom znali zcela skutečnou pravdu a mohli soudit?
Tedy nejen pro tento argument - se dle mého, nemá odsuzovat.

A proč odsuzování probíhá?

Když už o někom vynášíme soudy, tak se tak děje většinou na základě námi nevyřešených záležitostí v nás. Vadí nám totiž nejvíce to, co je v nás samotných bolavé a nezpracované.

Příklad na vztazích mezi partnery: Vadí-li někomu, že se jeho partner kouká "po jiných", tak to ve skutečnosti znamená, že v sebe, ten komu to vadí, nevěří. A to pravděpodobně z příčiny nějakého odmítnutí z dětství, které tehdy neuměl správně uchopit a zpracovat. Což je zcela jasné a pochopitelné, že to jako bezbranné dítě nedovedl.

Právě to nám vytvořilo poranění v srdci. Představme si jej jako trn, který zabolí při každé takové situaci - tedy ucítíme bolest, dokud ten trn nespatříme a nerozhodneme se pro to, jej vytáhnout.
Vytáhneme jej tím, že si přiznáme své skutečné pocity a pak srdíčko proléčíme tak, že se vypláčeme a bez sebehodnocení a odsuzování, necháme bolest odejít do úplné úlevy.

Jen procítit, uvědomit, vyplakat a nechat jít.

Od té chvíle se stáváme zase o kousek více zdravějším a možná i soucitnějším člověkem.

Tímto postupně transformujeme své bolesti v sílu a lásku.

To je ta skutečná práce na sobě - mnohdy náročná, ale nutná...