Osvobození se a zbavení se závislosti

Cesta k osvobození je vnitřní uvědomění a pochopení toho, že každý má právo na svůj vlastní život a na své koníčky.

Nikoho nevlastníme a nelze chtít mít někoho pod dohledem.

Nejenže tímto přístupem svazujeme danou osobu, ale svazujeme tím především sebe.

Neboť tímto chováním veškerou svou pozornost upínáme na ni a tím od sebe zcela unikáme.

Jaké jsou naše potřeby? Co nás činí šťastnými? Jaké city ve skutečně chovám k lidem kolem sebe? To jsou hlavní otázky, na které bychom se měli zaměřit.

Projev lásky, tedy mít někoho skutečně rád, znamená přát mu ze srdce radost, úspěch
a štěstí. Dopřát mu čas pro sebe i své přátelé a zájmy. Znamená to přestat upřednostňovat sebe a budování společného vztahu nad jeho potřebami, nýbrž zachovávat rovnováhu.

Na prvním místě je třeba uspokojovat a věnovat pozornost svým základním potřebám.
Mezi tyto potřeby řadím i dostatečný odpočinek, relax a koníčky!

Když sobě dopřejeme vše výše uvedené, je zcela nasnadě přirozeně chápat a tolerovat potřeby toho druhého. Bylo by od nás velice sobecké a nevyzrálé požadovat, aby se těchto potřeb vzdal.

"Nelze se obětovat a čekat, že to druhý ocení."

To je vlastně potom naše hloupost, naivita a možná i manipulace, tlačíme-li tím na druhého.

Dát tedy skutečnou volnost, přináší svobodu a s ní se pak odkrývají skutečné úmysly
a vyplouvá pravá láska.

Každý má potřeby jiné. Někomu stačí si zacvičit, přečíst kousek knížky a je naladěn, připraven. Někdo naopak potřebuje pro svůj klid malovat celý den, aby se dostal tam, kam potřebuje a vnitřně se naladil.

To je pro vztah velice důležité přiznat si a otevřeně pohovořit o potřebě společných chvil.
Poté už záleží na každém z partnerů, zda v sobě cítí, že si dokáže vztah s tím druhým takto představit.
Pokud však na tento druh vztahu už přistoupí, neměl by nikdy více toto své rozhodnutí vyčítat sobě a ani tomu druhému.