Osvobození se a zbavení se závislosti

Cesta k osvobození je vnitřní uvědomění a pochopení toho, že každý má právo na svůj vlastní život a na své koníčky.
Nikoho nevlastníme a nelze chtít mít někoho pod dohledem.
Nejenže tímto přístupem svazujeme danou osobu, ale svazujeme tím především sebe.
Neboť tímto chováním veškerou svou pozornost upínáme na ni a tím od sebe zcela unikáme.
Jaké jsou naše potřeby? Co nás činí šťastnými? Jaké city ve skutečně chovám k lidem kolem sebe? To jsou hlavní otázky, na které bychom se měli zaměřit.
Projev lásky, tedy mít někoho skutečně rád, znamená přát mu
ze srdce radost, úspěch
a štěstí. Dopřát mu čas pro sebe i své přátelé a zájmy.
Znamená to přestat upřednostňovat sebe a budování společného vztahu nad jeho
potřebami, nýbrž zachovávat rovnováhu.
Na prvním místě je třeba uspokojovat a věnovat pozornost
svým základním potřebám.
Mezi tyto potřeby řadím i dostatečný odpočinek, relax
a koníčky!
Když sobě dopřejeme vše výše uvedené, je zcela nasnadě přirozeně chápat a tolerovat potřeby toho druhého. Bylo by od nás velice sobecké a nevyzrálé požadovat, aby se těchto potřeb vzdal.
"Nelze se obětovat a čekat, že to druhý ocení."
To je vlastně potom naše hloupost, naivita a možná i manipulace, tlačíme-li tím na druhého.
Dát tedy skutečnou volnost, přináší svobodu a s ní se
pak odkrývají skutečné úmysly
a vyplouvá pravá láska.
Každý má potřeby jiné. Někomu stačí si zacvičit, přečíst kousek knížky a je naladěn, připraven. Někdo naopak potřebuje pro svůj klid malovat celý den, aby se dostal tam, kam potřebuje a vnitřně se naladil.
To je pro vztah velice důležité přiznat si a otevřeně
pohovořit o potřebě společných chvil.
Poté už záleží na každém z partnerů, zda v sobě cítí, že si dokáže vztah
s tím druhým takto představit.
Pokud však na tento druh vztahu už přistoupí, neměl by nikdy více toto své
rozhodnutí vyčítat sobě a ani tomu druhému.