Normální

Ve společnosti je dána norma společenského chování, etikety. Úzus podle, kterého by bylo vlastně jednoduché žít, pokud by ovšem člověk nebyl naprosto individuální osobností se svými vlastními touhami, představami, se svými slabinami, odchylkami a výjimečnostmi.

Vše by bylo tak jednoduché, kdyby člověk neměl emoce a nebyl lidskou bytostí.

Ale on je. Každý jedinec je natolik individuální, jedinečný ve svém působení zde na Zemi, že proto aby si člověk zachoval svůj energetický otisk, by měl začít překračovat nastavenou lajnu normality co možná nejčastěji.

Nacházíme se v době, kdy se velmi rapidně mění atmosféra ve společnosti. Proto i mezilidské vztahy potřebují růst a vyvíjet se. Tedy lajna normality musí být posunuta, aby se člověk necítil dost často špatně, pokud by se chtěl porovnávat s tím, co je pro teď ve společnosti normální.

Společnost je tvořena lidmi, jejich zvyklostmi a ustáleným chováním. Také zákony a pravidla udávají směr společnosti. Pokud všechny tyto zvyklosti a pravidla zůstanou neměnné, není možné se vyvíjet tak, aby nebyly překračovány hranice normality.

Proto je třeba, aby se každý člověk, který cítí, že by se měl něčím vymezit, tak učinil. Avšak s nutnou dávkou sebereflexe, selského rozumu, a především zdravého ducha.

Zdravý duch představuje silné vnitřní vedení, které nám současně na pozadí svého prožívání neustále našeptává, že jsme lidi, kterým byl dán život z nějakého důvodu. Vkládá nám do hledáčku našich životů touhu po poznání, hledání skutečné pravdy a pokoru, která nám říká: "Pozor člověče, pamatuj, že ty nejsi ten nejsilnější, nejchytřejší a nejmocnější."

Myslím, že právě teď je pro změnu ve společnosti ta nejlepší doba. Období, ve kterém už víme, co nechceme, s přístupem k informacím (nejsme-li příliš zaneprázdnění anebo líní), s možnostmi nástrojů, se kterými se lze dobírat pravdy.

Stejně tak však nastává velice vhodná doba k morálnímu úpadku a k možnému opakování se historie ve smyslu zakusování si zkoušek lidské krutosti, velkoleposti a nadřazenosti.