Někdy alibistické „Vše je tak, jak má být“

Tato věta se díkybohu začala poměrně hojně objevovat v mnohých konverzacích a reakcích na situace, kdy lidé cítí nebo vidí, že se jim nedějí věci přesně dle představ.

Myslím, že je velice dobře, když se lidé učí pozvolna přijímat situace a věci tak, jak k nim do života přicházejí. Použitím této věty přijímání života-takový, jaký je-potvrzují.

Je příjemné slyšet větu: "Vše je tak, jak má být" z úst ženy či muže, kteří si už ledacos "odžili" a ačkoliv jejich osud byl co do náročných situací vskutku pestrý, místo zahořklých poznámek a cynického patosu, klidně odvětí a uzavřou náš rozhovor či myšlenku tímto moudrým konstatováním.

Takovéto rozhovory pro mne znamenají vždy naději a v srdci mi činí radost.
Když vidím, že se lidé nevzdávají a perou se - v pozitivním slova smyslu - s výzvami života,
o kterých už ví, že nepřijímat je, by znamenalo zbytečný boj a mrhání silou i energií.
Vědí, že stejně nemají sebemenší šanci tento boj vyhrát a že nezbývá nic jiného, než na vlnu života naskočit a statečně ji sjíždět, pokud možno bez karambolů a kladení zbytečného odporu.

Ovšem něco jiného je používat tuto větu alibistickým způsobem.
Proč jsi nedokončil školu? "No víš, jak se to říká, vše je tak jak má být."
Skutečnost však mohla být taková, že na "to" daný jedinec měl, mohl školu dokončit,
ale byl k sobě nezodpovědný, nevynaložil patřičnou energii a tím se vydal na jinou cestu, než mu byla dána.

Situace, které nám osud do života přihrává mnohdy nejsou jednoduché. Samozřejmě máme nárok na to si poplakat a postěžovat si (někdy je to velice žádoucí, abychom nabrali síly a mohli se zase odrazit o ten kus bolesti silnější), hrdinství však nakonec v konečném důsledku je, si z toho vzít ponaučení a zkušeněji kráčet dál bez patosu a křivd.

Ovšem pokud nám osud, prozřetelnost či příležitost na naší cestě přejí a my přesto nevyužíváme těchto darů, kouzelná věta "Vše je tak, jak má být" z úst alibisty okamžitě ztrácí svou sílu i moudrost.