Hledání svého štěstí

Připravuji svou čtvrtou knížku a představuji Vám z ní krátký úryvek.

Jak se správně nasměrovat na pro nás co nejlepší cestu, cestu naší duše a toho, co tu mám žít?

Klíčem je nebát se projevovat, takoví jací jsme.

Uvědomovat si vnitřní konflikt ega (strachu) a toho, co skutečně cítíme a potřebujeme pro svůj klid a lásku v srdci.

Vždy když cítíme nepříjemné vnitřní stažení, to se ozývá naše ego. Ego je strach, a tak je zde nutné být bdělým. Bdělost vede k potřebě ihned změnit své myšlenky a způsob uvažování, najít bod, ve kterém nám bude zase příjemně, a tím tak jít svou cestou, tou správnou.

"Naše vnitřní hlubinné city jsou vodítkem a je důležité jim chtít naslouchat."

Správné nasměrování se na správnou cestu je možné jen tehdy, když se spojíme opět sami se sebou. S naším vedením a s naší duší.

Pokud se spojujeme jen s naším chtěním, spojujeme se tak vlastně s naším egem a to nás pak vede po cestě, která skutečně nemusí korespondovat s cestou naší duše.

Takzvanou -odpojenost od sebe- zažívají lidé, kteří si myslí, že budou šťastni jen tehdy, když dosáhnou toho, po čem touží, co chtějí. To je však jeden velký omyl.

Protože pokud oni sami neví, po čem jejich duše skutečně touží, tak následují jen své představy a chtění, která byla založena ku příkladu z nějakého jejich pocitu nedostatečnosti nebo odmítnutí z dětství.

Dolévají tak své slabosti tajemný lektvar, který je sice utišuje, ale jen na malou chvíli. Protože jakmile tento lektvar vypijí, dožadují se dalšího a většího a jiného. Tito lidé nemohou nikdy najít svůj vytoužený vnitřní klid, dokud si nenalejí pohár pravdy, nepropláčí a neodpustí staré křivdy.

Teprve potom mohou začít hledat své trvalé štěstí.