en-Vědomá komunikace s uzurpátorem

Ať už jsme se do vztahu s uzurpátorem dostali jakýmkoliv způsobem, je důležité postupovat v komunikaci s ním zcela vědomě. Neboť bez vědomého jednání, vás může despota velice snadno dostat do role oběti, tedy té pozice, že mu uvěříte, že jste neschopní, hrozní a tím i do značných pochybností.

Kam vede to, když máme dlouhodobé pochybnosti? Do nejistoty, ztráty sebevědomí, do strachu a posléze i do psychických problémů. Dlouhodobý stres a strach ať už pramení z čehokoliv, se začne podepisovat na slabé nervové soustavě a dalších životně důležitých orgánech. Proto je zcela důležité si vždy danou situaci uvědomit. To znamená udělat si odstup, zanalyzovat stav "o co mu jde?" a vědomě vystoupit z emocionálního úchytu situace. Neboť jedině tak se dostaneme do situace jako pozorovatel a ne jako trpitel, který si musí prožít pocity ponížení a neustálé dehonestace své osoby.

Despota - člověk, který má v sobě neskutečný problém. Mohl sám prožít traumatizující situaci, která z něho vyňala přirozenou mez, která by stanovila co už je traumatizování druhých. A proto umí jednat do krajnosti. To, co by normálního člověka zastavilo, uzurpátora ještě více povzbudí. Jeho úmysl je neustále někoho kontrolovat a ovládat. Mít tedy nad někým vládu a veškeré své nezpracované pocity a chvilkové těžkosti řeší tím, že si je začne vylévat na své oběti.

Jestliže "oběť" není ve své plné síle a sama trpí tím, že si nevěří a je vnitřně slabá, velice snadno může uvěřit despotovi v tom, za co ho napadá a tím mu dává neskutečně moc své síly. Despota postupně sílí více a více, a když už nemá co ze své oběti sát, nechá ji a jde si vyhlídnout jinou oběť, dokud i tu zase nezničí a takto to jde pořád dokola.

Možností je únik.

Únik s následkem "pouze" pošramocené psychiky nebo nálady, je ta lepší varianta. Co si z toho vzít - vážit si sebe a být obezřetní a zodpovědní k sobě při výběru dalších osob, se kterými přijdete do styku. Především při výběru partnera!

Únik s následkem závazku. Dítě, majetek...atd. - problém. Zde už musíme uplatnit vědomou komunikaci, protože se bez ní neobejdeme, abychom obstáli v tom, co je naše. Soudy o dítě, o majetek..atd.

Únik s pošramocený zdravím - pomoc druhých. Vzniká při naši nízké sebeúctě a především při dlouhodobém setrvávání ve vztahu s uzurpátorem.

Nikdy však není pozdě odejít!

Ne-únik a ne-použítí vědomé komunikace = zánik nás samotných.

Cílem despoty je vypadat v okolí za každou cenu dokonale. Jemu naoko musí fungovat dokonale rodina, v práci umí zajistit, co potřebuje, na oko má spoustu přátel. Jakmile mu do cesty přijde však článek, který by mu rozboural jeho vysněné plány a obraz dokonalosti, despota se dá ihned do útoku. Jako první vše otočí proti dané osobě, poté zbagatelizuje argumenty toho odvážlivce, který se opovážil vzdorovat jeho myšlenkám a nakonec mu přidá několik výhružek, aby jej zahnal do kouta a více se o to daná osoba znovu nepokusila.

Despota nesnese prohru v oblastech, které jsou pro něho důležité. Pro despotu neexistuje prohra. Všechny okolnosti, které se mu "nepovedly" v žádném případě nebyly způsobeny jím, vždy někdo jiný mohl za tento nezdar a při tom on byl ten, co se tak snažil a dělal proto maximum. Despota se nebojí udělat ze sebe chudáka, pokud potřebuje, jen proto, aby vyšel z bitvy jako vítěz.

Rozbor uzurpátora:

Proč je takový?

Sám má hrozitánský strach, uvnitř je malinkatý a vystrašený. Má strach, že by ho lidi neměli rádi a prokoukli by, že není dokonalí. O to se více a více snaží vypadat navenek skvěle, učí se každým dnem se zdokonalovat a pracovat na sobě. Je si vědom toho, když někde "selže" ve smyslu toho, že někdo objeví nepatrnou slabinu. Hned si to uvědomí a začne na tom pracovat, aby se to pro příště už vícekrát neopakovalo. A to je jeho motor. Neustálá práce na sobě ne ve smyslu projevovat sebe a žít sebe, být autentický. Ale jedná se o důmyslně propracovanou mravenčí práci, kdy pracuje na zahalování své skutečnosti, protože nechce aby někdo objevil jaký ve skutečnosti je. Protože právě z toho má největší strach.

A s tímto strachem musíme pracovat, aby se s uzurpátorem dalo bavit.

Vědomá komunikace spočívá v tom, že známe příčiny, toho proč se daná situace děje.

Uzurpátor napadá a útočí, když má sám největší strach. Když mi na tento útok budeme jednat také útokem, podporujeme tímto jednáním strach v uzurpátorovi, tudíž můžeme očekávat ještě daleko ostřejší a vyhraněnější reakci, kterou bychom potom nemuseli ustát. Proto musíme tento jeho strach snížit a tím pádem bude jeho reakce také slabší.

Nesmíme mu však říci: "Hej, ty máš strach, proto se takhle chováš!" Tím bychom mu zamávali červeným hadrem před očima, neboť bychom mu odhalili jeho největší slabinu a shodili jeho třeba celoživotní práci na sobě. Proto na něj musíme chytře, aby se to celé neotočilo proti nám.

Naším cílem je nenechat se vyprovokovat, neurazit se a hlavně si urážky nebrat osobně, je to přeci jeho strach, který ho ovládá, a my se nesmíme nechat chytnout do těchto chapadel.

Úkolem je nepolevit v asertivním přístupu a odhazování jeho strachu. Neprovokovat  a nedráždit ho. Současně s tím se také nesmíme podbízet a jít proti sobě. Přeci jen jednáme s člověkem velice zákeřným a ve své bolesti i zlým.

Proto si musíme umět zachovat emotivní odstup, jasné vyjadřování, zastat se sebe, avšak neútočit a být nápomocný v předkládání řešení. Spíše používat věty.

"A co si o tom myslíš ty?"

"No jak myslíš."

"No když to říkáš, dobře.."¨

Tím si ho uklidnit, aby věděl, že mu nehrozí z vaší strany nebezpečí a že ho berete a hlavně nevidíte jeho slabinu - STRACH.