Co tě nezabije, to tě posílí aneb jak bolest posiluje

Většina lidí se snaží vyhnout bolesti. Vyhýbají se jí především proto, že už ji ve svém prožívání měli šanci zažít. Obrana před bolestí je přirozeným důsledkem, jehož zdrojem je strach.
A tak si lidé kolem svého srdce, tedy kolem místa, které je z pohledu vnitřního energetického centra jedním z nejcitlivějších, staví krunýř.
Vystavění si krunýře představují naše různá přesvědčení a
bloky, kterými jsme si sami sobě slíbili,
že se kupříkladu už "nikdy" nenecháme
využít, že už se neotevřeme, že nebudeme již nikomu věřit...atd.
Pravdou však je, že zkušenosti, které získáváme, nás posilují. Máme si je prožít a ne z nich vyvozovat opačné extrémy.
Neboť opačný extrém znamená kyvadélko k opačnému prožívání situace.
Tedy když jste byli otevření ku příkladu lásce k partnerovi,
který vás zklamal. A nyní se v sobě rozhodnete se tomuto citu uzavřít, tím sice předcházíte potenciálnímu strachu z odmítnutí či ponížení, ale současně se tím vzdáváte i možnému prožívání LASKAvosti i z obyčejných věcí
a situací kolem vás.
Z prožití bolestivé situace si vezměme tedy to dobré a přijměme ji pokud možno bez odporu tak, jak je. Jedná se o náš duševní vývoj a vnitřní posilovnu, která nás tímto učí pokoře a vděku k těm situacím, ve kterých je nám naopak přáno.
PS:
Když bolí duše, jedná se o bolest neuvěřitelně hlubokou, ale kolem duše si naštěstí nelze vystavit krunýř. Bolavá duše střádá tím, že nejdeme její cestou. Některá duše jde do pozadí a tam pomalinku vyhasíná a skuhrá a některá naopak řve jako tygr, abychom ji slyšeli.
Když se řídíme voláním své duše, tak takováto duše krásně jasně září, je velikým světlem pod naším hrudním košem a jejímu vedení je mnohem snadněji možné porozumět.
Cítíme se klidně, vyrovnaně a v bezpečí, a to i v těžkých životních situacích.
Nechme se tedy vést voláním své duše, ať záříme a jsme dostatečně rozeznatelní a viditelní pro ty, které máme na své cestě životem potkat a pro ty, kteří nás, a to třeba i neviditelně a nevědomě, vedou a pomáhají nám.