Čekání na toho pravého

Ať už v rámci přirozeného vývoje naší duše anebo po nepříjemných či nenadálých rozchodech, rozhodneme-li se čekat na toho pravého, znamená to ve skutečnosti naše vnitřní rozhodnutí skládat si v sobě skutečné hodnoty. Co od života a partnera žádáme, potřebujeme a co jim naopak dokážeme nabídnout my.

Čekat na toho pravého je období neustálého přeměřování a upravování si žebříčku našich vnitřních hodnot.

První vztah naprosto bez požadavků, jen otevřené srdce a láska. Pak už vztahy i rozumem posuzující, nakonec ani tehdy nepřinášejíc to, co potřebujeme, jsou jasnou známkou toho, že to my si potřebujeme v sobě ujasnit, co a koho hledáme a zda vůbec někoho hledáme.

Ujasnit si, jestli jsme schopni někoho k sobě skutečně pustit a dovolit mu vidět i to naše stinné.

S pravým se setkáváme, jakmile už toto máme vpuštěno alespoň do nevědomí.

Něco může být už vědomé, ale spousta věcí se skládá, aniž bychom si to uvědomovali naplno.
Proto jakmile ten pravý přichází a my se vzájemně teprve poznáváme, zvláště tehdy nás život zkouší v naší sebedůvěře a síle uplatnit dosud prožité a "uvědoměnené".
Je to zkouška v upevnění se, trpělivosti, tolerance a neustálého vyplouvání a potvrzování si naší předešlé cesty skládání si priorit.

Teprve až se většina našich vnitřních hodnot ukotví, projeví navenek a prolne s plným vědomím, se vztah stává stabilním a skutečně hodnotným.

Duchovní pohled:

Každý je pro nás v daný okamžik ten pravý dle stupně našeho vývoje.

Vždycky se setkáváme s tím, s kým máme, v tu dobu, kdy máme.

Nikdo není a nebyl v našem životě chyba.

Nic není náhoda.