Situace, které nám přichází do života, můžeme z různých úhlů pohledu vítat, odsuzovat či jinak hodnotit. Jedna věc je však jistá, že všechny situace, které nás jakkoliv emočně, psychicky či fyzicky ovlivňují, pro nás mohou být i jakýmsi ukazatelem či upozorněním.
Je důležité si uvědomit, že nic se nám neděje náhodou.
Většina lidí se snaží vyhnout bolesti. Vyhýbají se jí především proto, že už ji ve svém prožívání měli šanci zažít. Obrana před bolestí je přirozeným důsledkem, jehož zdrojem je strach.
Duše je jako předem nastavený program, jenž nás vede přesně podle naprogramovaných kroků. Jedná se o vnitřní, poměrně silné vedení, kterým se dokážeme řídit automaticky.
Jednou ze situací, o které bychom mohli říci, že se řadí mezi ty těžké, je situace, ve které dokážeme téměř jasně vidět jednání a chování našich blízkých, která jim zaručeně neprospívají, a přitom nemůžeme zasáhnout.
Čas od času nám přichází do života tzv. změna výhybky našeho směrování. Jsme v situaci, kdy si už myslíme, že známe svou cestu. Žijeme v pocitu, že již přesně víme, kam směřujeme, s jasně poskládanými životními prioritami, a pak najednou "bum, prásk!" a všechno je jinak.
"Moudrost znamená méně mluvit ve chvílích, ve kterých jsme dříve hovořili hodně a naopak mluvit více ve chvílích, kdy jsme dříve mlčeli."
Tato věta se díkybohu začala poměrně hojně objevovat v mnohých konverzacích a reakcích na situace, kdy lidé cítí nebo vidí, že se jim nedějí věci přesně dle představ.
Kdy se stáváme vlastními strůjci svého života?
Cesta k osvobození je vnitřní uvědomění a pochopení toho, že každý má právo na svůj vlastní život a na své koníčky.
